Tématem této knížky není pouze lenost v klasickém a
tradičním pojetí, ale lenost v širším slova smyslu. Mniši by řekli acedie
neboli vnitřní rozklad, který se u jednoho projeví nedbalostí a nečinností, u
jiného naopak horečnou aktivitou či svévolným tříštěním pozornosti a vnitřní
energie srdce. Není tedy určena jen těm, kteří dělají málo nebo nic, ale i těm,
kteří dělají příliš mnoho, puzeni však vším možným, jenom ne Duchem. (anotace
z knihy)
Kniha je psaná působivě a je protkána mnoha zajímavými
myšlenkami. Lze ji doporučit všem lidem, kteří jsou aktivní ve svém zaměstnání,
rodině či službě církve – stejně tak studentům a všem, kteří ve svém oboru
chtějí dosáhnout dobrých výsledků, ale nemají pevnou vůli. Autorka nejprve rozebírá postavu „klasického
lenocha“ (člověk, který nedělá nic) z různých úhlů pohledu jeho života. Nemalou
částí upozorňuje na nebezpečí duchovní lenosti (lenosti v duchovní
životě). Druhý úsek knihy poté věnuje „notoricky přetíženému lenochu“ (člověk, který neustále musí něco dělat).
Krom pěkných příkladů, jak se nám lenost dere do života a hatí naše plány a
sny, poskytuje prostor také tématu modlitby, odpočinku, rodině, hledání Boží
vůle, rozptýlení života či identitě člověka. Celá kniha i četné příklady mají
pevný základ ve slovech Písma, ať už na základě biblických postav či příběhů, a
je dokládána výroky mnoha světců církve.
Ukázky z knihy:
„Bylo mi asi sedmnáct, když jsme s jistou skupinkou
mládeže trávili víkend duchovní obnovy na jedné faře v pohraničí.
V sobotu odpoledne jsme nabídli místnímu faráři pomoc a on nás poslal zrýt
a uklidit Zahrádku. Rozdali jsme si nářadí, a pak se rozjela zábava. Zvláště
vynikala skupinka vysokoškolských studentů, kteří stáli opřeni o rýče a vedli
nekonečné filosoficko-teologické dekadenční řeči a předháněli se ve vtipkování
o všem možném. Za tři hodiny přijel otec V. z objížďky nemocných, našel
kliky téměř na stejném místě, a ač byl jinak člověk velice mírný a laskavý,
zjevně se rozčílil: „Tak vám pěkně děkuju. Tohle je ovšem křesťanství na …,“
prohlásil, popadl rýč a před našimi zraky za dvacet minut zryl celý záhon sám.
Bylo to zahanbující, ale ta lekce byla pro nás asi užitečnější, než celá
duchovní obnova.“
„Běžně dokonce svou vlažnost a polovičatost nazýváme
zmoudřením, zvláště ve středním a pokročilejším věku: „Vždyť proto je učíme,
aby plíživou smrt své duše považovali za Zdravý rozum, Vyzrálost a Životní
zkušenost,“ učí zkušený ďábel Zmarchrob mladého pokušitele Tajemníka. A jinde
nabádá: „Promluv k němu o „umírněnosti ve všech směrech“. A pokud ho někdy
přivedeš k úvahám, že náboženství je sice dobrá věc, ale nesmí se to
s ním přehánět, můžeš mít z jeho duše předem radost. Umírněné náboženství
je stejně užitečné jako vůbec žádné, jenom mnohem zábavnější (C.S.Lewis – Rady
zkušeného ďábla). Podle výroku z Přísloví 26,16 jde ruku v ruce
s leností rovněž „machrování“. Ne nadarmo se říká, co Čech, to fotbalový
trenér, a jak známo, většina z našich pivních sportovců už hodně dávno do
míče nekopla. Jiné zase rádi vedou dlouhé kritické rozpravy o politice, aniž by
se samo hodlali kdekoli angažovat pro věci veřejné. Pro další se stala koníčkem
kritika církve, zvlčilé společnosti nebo kohokoliv, o koho zavadí jazykem.“
Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2000 a lze ji zakoupit zde:http://www.ikarmel.cz/kniha/Dvoji-tvar-lenosti_10603.html (na stejném místě je možné přečíst si recenzi)
Máš to hezký...
Tuhle knížku můžu všem jen doporučit... Jako vlastně všechny, které napsala Katka lachmanová:-)
majkiii: Ano, další přijdou v zápětí :-). Minimálně onu "Vězení s klíčem uvnitř"..
Hwest: "Vězení s klíčem uvnitř" jsem taky četla a taky můžu jen doporučit, protože ta knížka mi hodně dala. Takže už se těším na recenzi;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.