Modlit se s Písmem - Christopher Hayden

Christopher Hayden, kněz působící ve farnosti Wexford v Irsku (mj. přednášel o Písmu v St.Peters a St. Johns Seminary v Wexfordu a Waterfordu), nás jednoduchým způsobem seznamuje s praxí „lectio divina“ (posvátné/božské čtení). Kniha po úvodních zamyšleních (Bůh, který nás nalezl; Boží plán) pokračuje vysvětlením, co je modlitba a co naopak není, co Písmo je a co rozhodně není. Varuje tak před různými excesy v používání Písma či v úskalích modlitby. Nicméně, jak řekl sv. Jeroným: „Neznalost Písma je neznalostí Krista“, proto pokračuje vysvětlení modlitby lectio divina: lectio (čtení), meditatio (meditace), oratio  (modlitba), contemplatio (kontemplace). Vše je postupně rozebráno a velmi pěkně ukázáno na praktických příkladech (využívá knih: Genesis, Lukášovo evang., kniha Zjevení). Závěr první části knihy poukazuje na praxi lectio divina ve společenství, při liturgii i v osobním životě. Druhá polovina poté nabízí možnost touto metodou prorozjímat Markovo evangelium v 10 částech. Jako bonus působí dodatky vybraných pasáží Písma, které mohou pomoci prohloubit zkušenost s lectio divina, tj. poskytnout systém v němž spojíme modlitbu se čtením Písma...

Ukázky knihy:

„Pane, nauč nás modlit se“. To byla prosba, s níž se učedníci obrátili na Ježíše bezprostředně poté, co ho spatřili se modlit (Lk 11,1). Už jejich prosba byla modlitbou, a velmi účinnou. Slova „Pane, nauč nás modlit se“ svědčí o tom, že se to můžeme naučit pouze skrze modlitbu. Chtít se naučit modlit se tedy znamená být konfrontován s jakýmsi druhem bezvýchodné situace: jedinou osobou, která nás skutečně může naučit modlit se, je ta, k níž si přejeme modlit! Učíme se tedy modlit se modlením. Knížka vás to nenaučí, i kdyby byla mnohem větší. Oč může jakákoliv kniha či průvodce nanejvýš usilovat, je poskytnou několik pokynů a povzbuzení. Modlitba je vztah s Bohem…

Lectio divina je individuální nebo společná četba kratšího či delšího úryvku Písma, vnímaného jako Boží slovo a rozvíjeného působením Ducha svatého v rozjímání, modlitbě a kontemplaci..  

Modlitba a Písmo náleží k sobě: jsou nebo by měly být neoddělitelné. Lze říci, že mezi nimi existuje vztah vzájemné závislosti. Modlitba, má-li být autentickou, osobní odpovědí na slovo osobního Boha, potřebuje Písmo. Písmo vyzývá k modlitbě stejně, jako jakékoli pozvání vyzývá k odpovědi.Studium Bible bylo v Ježíšově době jedním z charakteristických znaků zbožného Žida. Očekávat, že se se stejným charakteristickým znakem setkáme u zbožného křesťana, by bylo velmi přehnané. Vždyť Ježíš sám si byl dobře vědom, že samo studium není zárukou otevřenosti vůči Božímu slovu. Ježíš, Slovo Boží učiněné tělem, poznal smutnou ironii odmítnutí některými z největších znalců Písma té doby: "Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život - a právě Písma svědčí o mně, ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život" (Jan 5, 39-40)... Ježíš samozřejmě nebyl "antiintelektuál". Neodmítal pečlivé studium Písma, ale žádal, aby takové studium bylo provázeno otevřeným, modlitbou naplněným postojem. Lidská inteligence, jak už bylo řečeno, nás sama o sobě věcem Božím nenaučí. Musí být provázena dětskou důvěrou. Toto je smysl Ježíšovy modlitby: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým." 

Písmo vybízí k modlitbě, zároveň je však pravdou, že modlitba je totálně závislá na Písmu. Modlitba, jak jsme zdůraznili, je ve svém jádru odpovědí na Boží iniciativu, "ano" na Boží pozvání. V Bibli se především v hloubce setkáváme s Boží iniciativou a s Božím pozváním. Vše, co bylo řečeno o modlitbě, směřuje k závěru, že v modlitbě jde spíše o naslouchání než o mluvení. Slova Písma nás především vyzývají, abychom naslouchali tomu, co Bůh říká, a abychom to slyšeli. 

Knihu lze zakoupit v Karmelitánském nakladatelství: http://www.ikarmel.cz/kniha/Modlit-se-s-Pismem_10921.html